Zpátky do školy? Není kam spěchat.

Léto končí, (ne)stíhání všeho možného začíná

Prázdniny se převalily rychleji než víkend na chalupě. Na stole leží pomačkaný seznam pomůcek, v mailu svítí pozvánka na rodičák a v hlavě tiká odpočítávání: pořídit přezůvky, nastudovat rozvrh, naplánovat kroužky, nastudovat nové aplikace …

A učitelé? Zatím co děti ještě stále stavějí bunkry z dek, učitelé už sedí nad počítačem, tabulkami, nastavují nové rozvrhy a řeší, jak bude vypadat třída, až se zase otevřou dveře.

A děti? Ty jsou pořád napůl v lese, napůl v pískovišti. Jejich čas nefunguje “na zvonění”. Plyne pomalu. Po svém.

Mozek dítěte nepotřebuje stopky, ale rytmus

Z pohledu rodiče to někdy vypadá: „On prostě nechce, je líný, nechce se mu učit.“
Ale odborníci na dětský rozvoj to vidí trochu jinak:

Mozek dítěte, hlavně ve věku 4–7 let, funguje přes zvyky, rituály a rytmus
Po dvou měsících volna, kdy dominovala hra, imaginace a senzorické zážitky, je náhlý nástup povinností velký skok.
Učitelé dobře vědí, že v září se u dětí často objevuje snížená koncentrace, podrážděnost nebo i malý „regres“ – což je úplně přirozená reakce mozku

Není to lenivost. Je to neurovývojová adaptace. Mozek si hledá nové koleje, aby zvládl změnu rytmu.

👉 Tip pro rodiče (psychologové doporučují):
Zaveďte zpět drobné každodenní rituály – budíček ve stejný čas, společná snídaně, možná chvíle na krátké čtení. Podle vývojových psychologů právě tyto malé opakující se momenty pomáhají mozku dítěte přepnout do nového režimu a snižují stres.

👉 Tip pro učitele:
Začněte hodiny jednoduchými úvodními rituály – pohybovou hrou, krátkým příběhem. Děti se tak rychleji zorientují a cítí se jistěji.

‍

Není to vzdor. Je to doznívání

Tak jako dospělý potřebuje po dovolené den na rozjezd, dítě potřebuje pár dní (někdy i týdnů), aby se znovu naladilo na školní rytmus.

Pedagogické metodiky doporučují:

nabídnout dětem prostor pro otevřenou hru – stavění, tvoření, fantazijní příběhy
dávat jim příležitost k tréninku soustředění a jemné motoriky hravou cestou
a hlavně netlačit hned na výkon, ale postupně nastavovat pravidla a rituály

Co může pomoct?

Pro děti je nejdůležitější: bezpečný přechod. Možná je to jen:

Rutina bez zbytečného tlaku, jako perfekcionismus, očekávání instantního výkonu, srovnávání s ostatními dětmi, spěch v každodenních situacích (znáte to, že?) – zkuste kompenzovat takové situace malými opakováními, které mozku pomáhají chytit rytmus.
Společný večer bez obrazovek – čtení či prohlížení knížek před spaním, sdílení toho, co jsme přes den zažili, reflexe toho, co se nám povedlo či nepovedlo, naslouchání.
Hravé aktivity – podle pedagogů je právě tvořivá otevřená hra klíček k rozvoji představivosti, sociálních dovedností i předmatematických představ. Zkuste například psát rodinný deník - každý večer si do společného sešitu zapíše dítě či rodič, jednu věc, která mu udělala radost, nebo která byla výzvou. Časem se můžete vracet zpět a reflektovat, co se změnilo či nezměnilo, co už jsme společně dosáhli, překonali.

Naslouchání místo výkonu

Někdy stačí jen pojmenovat, co dítě cítí. Například: “Vidím, že se ti nechce.” Nebo, “chápu, že ti chybí prázdniny.” Psychologové uvádí, že právě toto přijetí emocí dítěti pomáhá zvládnout náročné změny.

👉 Tip: Ptejte se na jednoduché otázky, které otevírají dialog:

Co tě dnes potěšilo?
V čem si dobrý?
Co děláš nerad – a jak by to šlo jinak?

Hra jako nejlepší trénink

Děti se v předškolním věku učí hlavně přes manipulaci s předměty a fantazijní hru. To, co vypadá jako „jen hra“, je vlastně trénink pozornosti, prostorového vnímání a řešení problémů.

👉 Tip pro domácí pohodu:
Zahrajte si „hádej, co jsem postavil“ – dítě vytvoří tvar nebo zvíře a vy hádáte. Rozvíjí se tak komunikace i empatie.

👉 Tip na koncentraci:
Zkuste „věžovou výzvu“ – kdo postaví vyšší věž, aniž by spadla? Dítě trénuje trpělivost a učí se hledat rovnováhu.

Rodiče a učitelé na stejné vlně

Rodiče chtějí, aby jejich děti zvládly nástup do školy v klidu, aby se cítily jistě a nebyly přetížené.
Učitelé paralelně řeší, jak vytvořit prostředí, které dětem přechod usnadní – od přehledných tabulek a rozvrhů až po adaptační hry v první třídě.
Obě strany vlastně stojí na jedné lodi: hledají způsob, jak dětem pomoci zvládnout změnu, aby si mohly najít svou vlastní cestu a neztratily radost z objevování.